Horní Vltavice
Obec v údolí Teplé Vltavy vzdálená 11 km jižním směrem od Vimperka.
Most přes Vltavu - vpravo kaplička sv. Jana Nepomuckého
Nachází se na území Chráněné krajinné oblasti, 3 km od Národního parku Šumava. Do katastru obce spadá i turisty hojně navštěvovaný Boubínský prales. Přímo v obci je lyžařský vlek.
Historie
Osada na Zlaté stezce vedoucí z Vimperka do bavorského Pasova bývala součástí vimperského panství. U brodu přes Vltavu bylo v minulosti vybíráno clo. Počátkem 17. století zde byla v provozu huť na zrcadlové sklo.
Turistické zajímavosti
Kostel Panny Marie, sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého - barokní kostel byl postaven roku 1724 na místě původní kaple z roku 1714. U kostela je hřbitov s hrobkou majitelů lenorských skláren, rodiny Kraliků z Meyrwaldu.
Kostel P. Marie, sv. Josefa a sv. Jana Nepom. s Boubínem v pozadí
Interiér kostela
Most přes Vltavu - stavebně technická památka
Kaplička sv. Jana Nepomuckého - u mostu - pochází z 2. poloviny 18. století.
Kaplička sv. Jana Nepomuckého
Horní Vltavice
Obec v údolí Teplé Vltavy vzdálená 11 km jižním směrem od Vimperka.
Most přes Vltavu - vpravo kaplička sv. Jana Nepomuckého
Nachází se na území Chráněné krajinné oblasti, 3 km od Národního parku Šumava. Do katastru obce spadá i turisty hojně navštěvovaný Boubínský prales. Přímo v obci je lyžařský vlek.
Historie
Osada na Zlaté stezce vedoucí z Vimperka do bavorského Pasova bývala součástí vimperského panství. U brodu přes Vltavu bylo v minulosti vybíráno clo. Počátkem 17. století zde byla v provozu huť na zrcadlové sklo.
Turistické zajímavosti
Kostel Panny Marie, sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého - barokní kostel byl postaven roku 1724 na místě původní kaple z roku 1714. U kostela je hřbitov s hrobkou majitelů lenorských skláren, rodiny Kraliků z Meyrwaldu.
|
| Kostel P. Marie, sv. Josefa a sv. Jana Nepom. s Boubínem v pozadí |
|
| Interiér kostela |
Most přes Vltavu - stavebně technická památka
Kaplička sv. Jana Nepomuckého - u mostu - pochází z 2. poloviny 18. století.
|
| Kaplička sv. Jana Nepomuckého |
HORNÍ PLANÁ
Městečko na břehu Lipenské přehrady známé jako rodiště spisovatele a malíře Adalberta Stiftera.
 |
| Budova městského úřadu na náměstí |
Toto rekreační turistické středisko leží na území Chráněné krajinné oblasti, 21 km jihozápadně od Českého Krumlova. Hranice Národního parku Šumava je vzdálena 5 km.
 |
| Pláž s půjčovnou lodí a šlapadel |
Pro vyznavače koupání a opalování je zde upravená písečná pláž. Převozem nacházejícím se v těsné blízkosti pláže je možné se přepravit na pravý břeh Lipna.
 |
| Pohled na Horní Planou z převozu |
Původní farní ves byla majetkem kláštera Zlatá Koruna. První písemná zmínka pochází z roku 1332. V roce 1349 byla Planá povýšena císařem Karlem IV. na městys. Po husitských válkách se městečko stává majetkem Rožmberků. V roce 1568 získává od císaře Maxmiliána vlastní znak. Planá byla v minulosti významným obchodním střediskem mezi Zlatou stezkou na Prachaticku a Lineckou stezkou na jihu. V roce 1805 se zde narodil spisovatel Šumavy Adalbert Stifter. Jeho dílo je uznáváno především v německy mluvících oblastech. K rozvoji městečka přispělo zprovoznění železniční tratě z Českých Budějovic do Volar v roce 1893. V roce 1921 bylo rozhodnutím ministerstva vnitra změněno jméno obce "Planá" na "Horní Planá". V letech 1952 - 58 zaniklo při budování a napouštění přehrady několik osad přidružených k Horní Plané.
Děkanský kostel sv. Markéty - horní část náměstí - původně gotická stavba z druhé poloviny 13. století byla barokně rozšířena v letech 1694 - 1710. V interiéru kostela najdeme raně renesanční nástěnné malby z doby kolem roku 1520.
 |
| Kostel sv. Markéty nad náměstím |
Pranýř - před kostelem sv. Markéty - pozdně gotický pranýř z pol. 16. století.
 |
| Pranýř v blízkosti kostela |
Náměstí - je svažité, v horní části zakončeno kostelem sv. Markéty. Parčík v jeho středu vytváří klidovou zónu, kde kromě budovy městského úřadu (v dolní části) najdeme také mohutnou kamennou kašnu a pomník obětem 1. světové války.
 |
| Horní část parku |
 |
| Pomník hornoplánským občanům padlým v 1. sv. válce |
 |
| Kašna uprostřed parku |
Rodný dům Adalberta Stiftera (č. p. 21) - na okraji městečka u silnice do Černé v Pošumaví - patřil až do roku 1904 příslušníkům Stifterovy rodiny. Od listopadu 1910 je dům vlastnictvím obce Horní Planá. V roce 1960 v něm byla otevřena stálá expozice šumavského spisovatele Adalberta Stiftera. Kromě toho jsou zde pořádány sezónní výstavy a různé kulturní akce. Dům je zapsán do seznamu státem chráněných památkových objektů. Je zde první zastávka 6 km dlouhé Stifterovy stezky s šesti zastaveními.
 |
| Rodný dům Adalberta Stiftera |
Sušice
Město sirek najdeme 28 km jihovýchodně od města Klatovy a 33 km od hraničního přechodu s Německem - Železné Rudy. Leží v údolí řeky Otavy na úpatí hory Svatobor.
Pohled z radniční věže na jižní část Náměstí Svobody
Pro svoji polohu bývá Sušice často nazývána bránou Šumavy. Je ideálním východiskem pro výlety do centrální oblasti Šumavy. Sušice leží v bezprostřední blízkosti Chráněné krajinné oblasti (5 km) a Národního parku Šumava (11 km).
 |
| Fuferna - v pozadí kostel sv. Václava |
Koncem května probíhá každoročně zahájení turistické sezóny dvoudenní akcí nazvanou Dny Sušice. Ve dvou dnech vystupují na sušickém náměstí hudební a taneční skupiny, účastní se i soubory z partnerských měst z Německa a Švýcarska.
Město Sušice bylo původně pravěkou osadou rýžovníků zlata, která vznikla při obchodní stezce do Bavor na soutoku řek Otavy a Roušarky. Osada byla založena patrně kolem roku 790, první písemné zmínky pochází až z roku 1233. Sňatkem bavorského hraběte z Luku s Ludmilou dcerou českého knížete Bedřicha v roce 1192 připadla Sušice s okolím hrabatům z Bogenu. Z té doby pochází její německý název Schüttenhofen. Ale roku 1273 získal toto území zpět Přemysl Otakar II a začal budovat královské město a středisko krajské správy (po hradu Prácheň u Horažďovic), které se mělo stát oporou jeho moci. Roku 1322 dal král Jan Lucemburský obehnat město hradbami a v roce 1324 potvrdil královskému městu práva na zlatá rýžoviště. Další privilegia získala Sušice od císaře Karla IV. ( právo mílové, právo na vybírání mýta, město Sušice nesmělo být zastaveno ani zcizeno koruně) a od krále Václava IV. (privilegium na jeden týdenní výroční trh ve svátek Nanebevzetí P. Marie). Během husitských válek stálo město na straně táboritů a konaly se zde také husitské sjezdy. Sušičtí se účastnili všech významných bitev. V 16. století město bohatlo díky poloze na jedné z větví Zlaté stezky (obchod se solí, obilím a sladem). Za účast na povstání českých stavů bylo město po Bílé hoře postiženo konfiskací statků a v době rekatolizace odchodem měšťanů do emigrace. Za třicetileté války bylo město sužováno nájezdy švédských vojsk a četnými požáry. V letech 1678 – 1681 postihl celý kraj i město mor. Největší požár byl roku 1707, kdy prakticky celé město i s předměstími lehlo popelem. Dle záznamů zničil oheň 128 domů, 10 dvorů a 28 domků na předměstích. Zahynulo při něm 31 osob. Po celé 18. století se snažila Sušice zahladit stopy po této tragédii. Postupnou novou výstavbou města po tomto rozsáhlém požáru získalo město prakticky svůj dnešní vzhled. Nový rozkvět Sušice nastal až v 19. století v souvislosti se založením místní sirkařské výroby (roku 1839) zdejším rodákem Vojtěchem Scheinostem. Jeho podnik záhy koupil židovský obchodník Bernard Fürth, který pak financoval další rozvoj výroby a stavbu továrních budov. Fosfátové zápalky (později tzv. bezpečnostní zápalky) proslavily město Sušici po celém světě. Koncem 19. století se rozvinul také kožedělný průmysl (fa. Schwarzkopf) a těžba a zpracování vápence. Roku 1871 se v Sušice začalo s chovem lososovitých ryb, roku 1888 bylo město napojeno na železnici a v roce 1898 byla založena nemocnice. Město mělo vždy převážně české obyvatelstvo a proto nebylo roku 1938 připojeno k Velkoněmecké Říši. Dne 6.5. 1945 bylo město osvobozeno americkou armádou generála Pattona (pamětní deska na budově muzea).
Radnice - dvoupatrová renesanční budova uprostřed náměstí byla postavena po zhoubném požáru roku 1707. Z původní budovy z druhé poloviny 16. století se zachoval pouze kamenný portál vchodu, který je součástí i dnešní budovy. K nejstarším památkám Sušice patří kamenná deska zazděná do vestibulu radnice, jež byla až do roku 1856 vsazena do bývalé Klášterní brány. Latinský nápis na této desce hlásá, že za panování krále Jana Lucemburského bylo roku 1322 město opevněno hradbami. 30 m vysoká radniční věž je od dokončení rozsáhlé rekonstrukce radnice v roce 2004 zpřístupněna veřejnosti.
 |
| Budova radnice |
Na náměstí se dochovala řada renesančních domů s gotickými jádry.
Voprchovský dům čp. 40 - jedna z nejvzácnějších stavebních památek města. Původně gotický dům z druhé poloviny 15. století s renesanční atikou nad průčelím a původními klenbami. Dnes zde sídlí Muzeum Šumavy
 |
| Voprchovský dům - sídlo Muzea Šumavy |
Rozacínovský dům čp. 48 - vyzdobený sgrafity z roku 1600. V domě bývala dlouhá léta lékárna.
Krocínovský dům čp. 49 - (bývalý hotel Fialka) s barokní balustrádovou atikou
Kašna - Náměstí Svobody - empírová kašna z počátku 19. století
Kostel sv. Václava
- Kostelní ulice
Hřbitovní kostel Panny Marie
- při Nové Dlouhoveské ulici za mostem přes Otavu
Kostel sv. Felixe a kapucínský klášter
- v blízkosti mostu - na pravém břehu Otavy mezi Starou a Novou Dlouhoveskou ulicí
Starý židovský hřbitov - ulice Příkopy - vklíněn do hradeb obklopujících staré město, zřízen r. 1626
Vyhlídky na Sušici:
Svatobor (845 m n.n.) - výrazná dominanta širokého okolí. Na úpatí objeveny stopy obydlí ze střední doby kamenné (10 000-8 000 let př. n. l.). Na vrcholu 31 m vysoká kamenná rozhledna s turistickou chatou. Otevřeno: v sezoně denně od 10:00 do 18:00 hod., tel.: 376/523 381
Kaple Anděla Strážce (552 m n.m.) - krásný pohled na Sušici a okolí až k pohraničním vrcholům Šumavy.
Žižkův vrch - na vrcholu památník husitství v podobě obrovského kalichu.
Vodojem - z roku 1931, nedaleko se nachází nový židovský hřbitov, hezká vyhlídka na město
Horažďovice
Město na řece Otavě, v minulosti proslulé rýžováním zlata a chovem perlorodek, leží 17 km severovýchodním směrem od Sušice u hranice Plzeňského a Jihočeského kraje.
 |
| Otava v Horažďovicích |
Již několikaletou tradici má zdejší hudebního festival Zámecké hudební léto. Horažďovický krytý bazén, otevřený v roce 2000, patří k nejmodernějším v České republice.
Původní osada Gorazdějovice byla snad založena knězem Gorazdem, žákem a nástupcem sv. Metoděje. Historie trhové vsi na obchodní stezce z Prahy do Bavorska je neodmyslitelně spjata se správním centrem, hradem Práchní z 12. století. Na město byly Horažďovice povýšeny králem Václavem II. v roce 1292. O rozvoj města se významně zasloužil rod Bavorů ze Strakonic, který chtěl z Horažďovic pravděpodobně udělat centrum svých územních zájmů. Bavoři zde postavili tvrz, předchůdce pozdějšího hradu a zámku a město opevnili. Po zavražďění krále Václava III. (v r. 1306), posledního panovníka z přemyslovského rodu, byla situace v Čechách nestabilní. Za českého krále byl dosazen mladý Rudolf Habsburský. Mezi šlechtickou opozicí, neuznávající krále Habsburka, byl právě i Bavor III. Rudolf se rozhodl zlomit tento odpor vojensky. Při obléhání Horažďovic však onemocněl úplavicí a těžké nemoci podléhl. Za husitských válek patřily Horažďovice do svazu husitských měst. V roce 1619 bylo město vypáleno císařským Buquoyovým vojskem a obyvatelé byly mučeni. Třicetiletá válka znamenala pro Horažďovice období bídy, hladu a epidemie, ve městě několikrát hořelo. Ve středověku prosluly Horažďovice otavskými perlami. Chov perlorodek se zde udržel až do pol. 20. století. Odmítnutím železnice v pol. 19. století počaly Horažďovice ztrácet na významu. Železniční trať České Budějovice - Plzeň nechala město stranou, čímž docházelo ke zpomalení hospodářského růstu. Teprve později byla vystavěna trasa na Sušici a Klatovy.
Děkanský kostel sv. Petra a Pavla - Mírové náměstí - gotický kostel postavený v letech 1260 - 1273 byl upraven ve 14. a 15. století a barokně přestavěn v letech 1700 - 1720.
 |
| Kostel sv. Petra a Pavla |
Morový sloup Neposkvrněného početí Panny Marie - Mírové náměstí - dílo J. Hofmanna z roku 1725 bylo zrestaurováno v roce 1994.
 |
| Morový sloup na náměstí |
Zámek - u Mírového náměstí
Městské muzeum - areál zámku
Klášterní kostel P. Marie - Husovo náměstí - postaven v roce 1504 na místě původní kaple sv. Michala z roku 1330.
 |
| Klášterní kostel P. Marie |
Hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele - renesanční kostel z roku 1598 v nedávné době osazený vitrážními okny.
 |
| Hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele |
Zbytky městského opevnění - gotické opevnění pochází ze 13. - 15. století. Jeho původní délka dosahovala přes 1300 m.
Branka - Podbranská ulice – jedna ze tří původních městských bran. Byla postavena ve 13. století a představovala nejrychlejší přístup k vodě.
 |
| Branka |
Dolní brána - Prácheňská ulice - městská brána jejíž součástí byla do 18. století i věž s městským vězením. Vedla k padacímu mostu přes Otavu směrem k Práchni.
 |
| Dolní brána |
Pražská (Červená) brána - druhá nejstarší brána v Čechách byla postavena v roce 1252. Přes příkop před branou vedl padací most.
 |
| Pražská (Červená) brána |
Horažďovice - městské muzeum
Horažďovice - zámek
(orientační vzdálenosti vzdušnou čarou)
7.7 km Rabí - hrad
Hojsova Stráž
Osada na svahu Můstku, v současnosti známá jako turistické rekreační centrum, je částí obce Železná Ruda.
Leží na území Chráněné krajinné oblasi Šumava, 8 km severozápadně od Železné Rudy.
Kostel Neposkvrněného početí P. Marie v Hojsově Stráži
Hornická osada při dolech na železnou rudu vznikla v 16. století. První zmínka pochází z roku 1614. Hojsova Stráž byla sídlem Královácké rychty, spravující okolní dvorce a osady. V roce 1850 zde byl zřízen pivovar, který byl zrušen roku 1946.
Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie - jednolodní kostel z let 1824 - 1826 vznikl přestavbou starší kaple Panny Marie Růžencové vystavěné v letech 1760 - 1761. Oltář je z původní kaple z roku 1762 od Jakuba Brandta. Kostel má stěny částečně kryté šindelem.
Fara - pod kostelem - barokní fara z 18. století s šindelovou střechou a krytým zápražím.
Kostel sv. KateřinyHartmanice
Městečko na svahu hory Hamižné najdeme 8 km jihozápadně od Sušice.
Osada vznikla na zemské stezce vedoucí z Bavorska do Čech, známé již z 1. pol. 11. století (Vintířova stezka). V letech 1327 - 1331 sem byla přeložena celnice z Březníku, pověřená výběrem cla pro Břevnovský klášter. Díky těžbě zlata byly Hartmanice roku 1320 povýšeny králem Janem Lucemburským na královské horní město. Na žádost obce sušické uděluje roku 1607 Rudolf II. Hartmanicím znak, právo týdenního trhu, dvou výročních trhů a právo pečetit zeleným voskem. Smutnou kapitolou historie Hartmanic byla třicetiletá válka. Město bylo vypáleno a zůstalo několik let neobydlené, zlaté doly byly opuštěny. V druhé polovině 17. století dochází k postupnému osidlování švábskými Němci. Až do roku 1918 zůstávají Hartmanice téměř zcela německé. K zabydlení českého obyvatelstva napomohlo otevření české školy v roce 1920. V roce 1938 se Hartmanice staly součástí německé říše. Po skončení 2. světové války bylo německé obyvatelstvo odsunuto a nahrazeno osídlenci z vnitrozemí. V dobách totalitního režimu byly Hartmanice posledním obydleným místem před vjezdem do vojenského prostoru Dobrá Voda. V roce 1991 byl vojenský prostor zrušen a o rok později získala obec statut města.
Kostel sv. Kateřiny - pozdně gotický kostel z 15. století. Pozdější barokní úpravy pochází z 18. století. Kostel je jednolodní stavbou s hranolovou věží.
Socha sv. Jana Nepomuckého - na horním náměstí pod 400 let starou lípou pochází z roku 1731.
Kamenná kašna, socha sv. Jana Nepomuckého a Informační centrum
Kamenná kašna - uprostřed náměstí pochází z poloviny 19. století.
Lidová architektura - selská usedlost na náměstí (č.p. 37) s pavláčkou a černou kuchyní.
Selská usedlost
Naučná stezka Hamižná - 1,5 km dlouhá naučná stezka se třinácti zastaveními. Stezka seznamuje návštěvníky s problematikou ochrany přírody (Šumavský ochranářský koutek) a historií Hartmanic. K zajímavostem stezky patří pozůstatky hartmanických dolů na zlato, mlecími kameny z mlýna na zlatonosnou rudu, či šumavské pamětní prkno. Výchozím bodem stezky je ochranářský koutek nad Hartmanicemi.
FILIPOVA HUŤ
Osada rozsetá po horské louce uprostřed Národního parku Šumava je částí obce Modrava.
Toto nejvýše položené sídlo v České republice najdeme 19 km jihozápadně od Vimperka, 6 km od hranice s Německem.
Filipova Huť s dvojitým vrcholem Roklanu v pozadí
Název získala osada po svém zakaldateli hraběti Filipu Kinském. Ten zde v roce 1785 zřídil kromě osady i sklářskou huť na duté sklo. Sklárna byla v provozu do 19. století, poté našli obyvatele obživu většinou v těžbě dřeva.
Ukázka horských usedlostí s překrásným výhledem na dvojvrchol Roklanu na německé straně.
ROZHLEDNA NA SEDLE
Slavností otevření rozhledny na Sedle, se uskutečnilo v neděli 13. prosince ve 13 hodin 12 minut. Na programu bylo slavností přestřižení pásky, poté projevy osob zúčastněných na projektu a vystoupení pěveckého sboru Svatobor ze Sušice.
Rozhledna se nachází v nadmořské výšce 902 metrů na vrcholu Sedla u Sušice, které je známé svým keltským osídlením. Pravděpodobně se zde nacházelo trvalé sídlo kmenového náčelníka a jeho bojové družiny. V době nebezpečí využívali hradiště jako útočiště další příslušníci kmene, žijící roztroušeně podél řeky Otavy a jejích pravobřežních přítoků.
Z rozhledny se Vám naskytne pohled na samotu Durmak, rekreační vsi Humpolec a Platoř, takřka na dosah uvidíte typické dvojvěží hradu Kašperku. V údolí řeky Otavy se vypíná bílá věžička kostela sv.Mauritze, Mořice, lidově Mouřeneček. Dobře lze rozeznat vesničky na Hartmanicku, lyžařský svah Hamižná u Hartmanic, Vintířovu Dobrou Vodu. Jižním směrem můžete spatřit věnec hraničních hor s nepřehlédnutelným Roklanem, jihovýchodněji Stašsko a oblast Churáňova. Jihozápadním směrem se zvedá masiv Žďánidel s Polomem a Falkensteinem, při dobré viditelnosti lze spatřit i nejvyšší hory Šumavy Velký Javor. Dále můžete vidět hřeben Javorníka, sušickou kotlinu s rozhlednou Svatobor, Rabí a zvlněný kraj jižního Plzeňska a okrajové části středních Čech.
Černá v Pošumaví
Obec a rekreační středisko na břehu Lipenské přehrady leží 17 km jihozápadně od Českého Krumlova na hranici Chráněné krajinné oblasti Šumava.
Lipenská přehrada v Černé v Pošumaví
Černá v Pošumaví je významným centrem vodních sportů s přístavem jachet.
Pláž
První zmínka o osadě „Na czerne rece” pochází z roku 1268, kdy se stává majetkem kláštera Zlatá Koruna. Svůj slovanský název si vesnice vysloužila pro svoji polohu na potoce, jehož voda se po dešti zbarvovala do černa. Po dobytí a zpustošení kláštera husitskými vojsky v roce 1420 se osada stává součástí českokrumlovského panství. V 16. století zde byl postaven malý renesanční zámek, při němž byl v roce 1568 zřízen pivovar. V průběhu třicetileté války byla osada vydrancována. Po zrušení nevolnictví v roce 1848 vznikla samostatná obec Schwarzbach. V letech 1812 - 1940 se zde těží grafit. Doly byly zaplaveny vodami Lipenské přehrady v roce 1958. Na základě mnichovské dohody byla Černá v Pošumaví v roce 1938 přičleněna k Německu. Obec byla osvobozena 6. května 1945 americkou armádou. Při přestřelce mezi jednotkami německého Volkssturmu a americkými vojsky byl poškozen místní kostel.
Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie - původně barokní kostel byl postaven v letech 1799 - 1800 na místě dřívější dřevěné kaple z roku 1787. Věž kostela pochází z let 1901 - 1904, kdy byl kostel přestavěn a získal svoji dnešní novorománskou podobu. Interiér kostela pochází z 19. a počátku 20. století.
 |
| Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie |
Pivovar - zřízený Jakubem Krčínem z Jelčan v roce 1568. V pozdější době byl pivovar upraven na výrobnu ovocných šťáv a limonád.
 |
| Památník obětem 1. sv. války |
 |
| Budova základní školy |
 |
| Sídlo informačního centra |
DOBRÁ VODA
 |
| Podoba kostela počátkem roku 1995 |
 |
| Kostel sv.Vintíře v dubnu 2005 |
Kostelní věž byla přistavěna v roce 1777. Kostel je jako jediný na světě zasvěcen sv. Vintíři. V době totalitního režimu byl využíván jako vojenské skladiště. Opravený kostel byl znovu vysvěcen v roce 1995, při příležitosti 950. výročí od smrti sv. Vintíře. O něco později sem byl umístěn nový skleněný oltář s křížovou cestou, dílo sklářské výtvarnice Vladimíry Tesařové. Prohlídka kostela je spojena s návštěvou nedalekého židovského muzea Dr. Šimona Adlera.
 |
| Interiér kostela sv.Vintíře před opravou |
 |
| Opravený kostel se skleněným oltářem v roce 2004 |
Hned vedle kostela stojí kaple s pramenem železité vody, kterému bývají připisovány léčivé účinky a podle kterého dostala osada své jméno.
Borová Lada
Horská obec na hranici Národního parku Šumava je vzdálena 12 km jihozápadním směrem od Vimperka.
Borová Lada
Nachází se ve slatinné oblasti Kvildských plání na soutoku Teplé Vltavy, Vltavského potoka (Malé Vltavy) a Vydřího potoka, asi 6 km od hranice s Německem. Obec je provozovatelem veřejného přírodního tábořiště „Zahrádky“.
Okolí dřevěné lovecké chaty Jägerhäuser - Lovecké Domky (později Na Myslivnách), postavené v roce 1724, bylo od roku 1750 postupně osidlováno. V roce 1855 žilo v obci již 230 obyvatel. Dostatek vody tří horských říček dovolil v minulosti stavbu tří pil, mlýna, hamru a továrny na výrobu sirek. Od vzniku první republiky až do konce 2. světové války byl pro obec užíván název Ferchenhaid. Další název Bříza byl změněn v roce 1948 na Borová Lada. Za tento název, který se udržel do současnosti, vděčí obec překladu vikáře Jana Paterka z Malovic. Doba minulého totalitního režimu tomuto kraji nepřála. Mizely církevní památky, někdy dokonce i celé vesnice. Obětí této doby se stala i kaplička sv. Anny, stojící za obcí směrem k Horní Vltavici. Stejný osud postihl křížovou cestou. V současné době se obec pokouší získat finanční prostředky na obnovení obou těchto památek.
Okolí Borových Lad, údolí Teplé Vltavy a Vydřího potoka je zdobeno typickými šumavskými staveními.
Kaple sv. Anny - za obcí při silnici ve směru na Horní Vltavici - byla postavena spolu s křížovou cestou v roce 1860. V roce 1864 byl poblíž kaple vztyčen železný kříž. Stavbu kaple křížové cesty i kříže financovali Franz a Dorote Müllerovi z Borových Lad. V roce 1956 byla kaple i s křížovou cestou zbourána. Díky spolupráci obce sponzorů a několika nadšenců byla kaple s křížovou cestou obnovena a 30.července 2006 slavnostně vysvěcena. Stavba byla zčásti financována z Programu obnovy venkova z dotace MMR.
 |
| Kaple sv. Anny |
 |
| Kaple s křížovou cestou |
Obec je výchozím bodem pro návštěvníky Chalupské slatě s největším rašelinným jezírkem v Čechách a zaniklé osady Knížecí Pláně u česko-německé hranice.
 |
| Turistické informační tabule v Borových Ladách |
Annín
Annín
Malá osada na břehu řeky Otavy známá dříve výrobou, dnes broušením skla, je částí obce Dlouhá ves.
Budova sklárny Annín s firemní prodejnou
|
| Budova sklárny Annín s firemní prodejnou |
Annín se rozprostírá pod vrchem Mouřenec na hranici Chráněné krajinné oblasti Šumava, 6 km jižně od Sušice. Národní park Šumava je odtud vzdálen 4 km. V blízkosti osady je možnost táboření v autocampu. Je zde jedna z největších pstruháren v České republice zaměřená na chov sivena amerického a pstruha duhového.
Historie
Historie osady je spojena se založením sklárny v roce 1796. Ta se specializovala na křišťálové sklo a jako první v Rakousku - Uhersku uvedla na trh zlatem zdobené růžové sklo podle italského vzoru. V 19. století se zde produkovalo především barevné sklo zdobené plastickými nálepy květin. Jako první v Čechách využívala annínská sklárna od roku 1934 pro tavení skla elektrický proud. . Ve sklářské tradici zde pokračuje firma zabývající se broušením olovnatého křišťálu.
Turistické zajímavosti
Brusírna skla v objektu annínské sklárny si mohou zájemci prohlédnout jednotlivá pracoviště brusírny olovnatého křišťálu a dozvědět se něco o historii sklárny a o současných postupech výroby broušeného skla.
 |
| Jedno z pracovišť annínské brusírny skla |
Novogotická kaple - na okraji lesa nad sklárnou.
Kaple s hrobkou sklářské rodiny Schmidů z druhé poloviny 19. století.
 |
| Novogotická kaple nedaleko sklárny |
Autocamping Annín autokemp byl založen roku 1960 jako první zařízení tohoto druhu u nás. S rozlohou cca 9 ha patřící mezi největší zařízení svého druhu v republice.
Vojenský bunkr - cca 400 m za autokempem Annín
Předválečný objekt lehkého opevnění vzor 37 (řopík) s poválečnou protiatomovou úpravou bývá několikrát v roce zpřístupněn veřejnosti. Zájemci si mohou prohlédnout bunkr včetně výzbroje, výstroje a obsluhy v dobových uniformách. Informační listy u přístupové cesty doplněné odborným výkladem zasvětí návštěvníky do historie vojenského opevnění, výzbroje a výstroje naší armády.
 |
 |
 |
Podzimní termíny těchto akcí se každoročně vážou k 23. září, jako připomenutí mobilizace Čs brané moci v roce 1938.
Objekt se nachází vlevo nad silnicí Sušice - Kašperské Hory cca 400 m za autokempem Annín. Přístup (100 m) je možný od autobusové zastávky před bývalým lomem.
Libín - rozhledna
Rozhledna na zalesněném vrchu Libín, 3 km jižně od Prachatic, umožňuje za pěkného počasí výhled až do Alp.
O stavbě rozhledny na Libíně rozhodla 1. výroční schůze Šumavského klubu turistů (Bohmerwald Touristen Club), jehož členové byli převážně Němci z Prachaticka. Stavba 27 m vysoké kamenné rozhledny, podle návrhu architekta Vyskočila z Vídně, trvala 2 roky. Nezastřešená rozhledna válcovitého tvaru byla slavnostně otevřena 16. září 1883. O jejím zastřešení uvažoval až Klub československých turistů, pod jehož správu v roce 1935 rozhledna přešla. Tento plán však zhatila 2. světová válka.
Rozhledna, opravená v roce 1994, nabízí kruhový výhled na Písecko, Temelín, Prachatice, Kleť, Plechý, Třístoličník, Boubín, či Bobík. V blízkosti rozhledny stojí turistická chata. Na severním svahu se rozkládá přírodní rezervace Libín (69 ha) s přirozeným horským, suťovým lesem.
Chata Libín v těsné blízkosti rozhledny
NOUZOVÁ NOCOVIŠTĚ
Vymezený ohraničený prostor je určen pro legální nouzové přespání na území Národního parku Šumava za předem stanovených podmínek.
"Přenocuj a jdi dál"
Provozní řád nouzových nocovišť
|
Směrovka v terénu |
PŘECHODOVÁ MÍSTA
Jako ekologické kompenzace za nové přeshraniční turistické stezky, kvůli ochraně silně ohrožené populace tetřevů v obou NP při státní hranici, bude dále částečně redukována nepotřebná cestní síť a přístupnost hraničních chodníků:
- v úseku mezi Špičníkem a Roklanem (24/1) bude zcela uzavřen
- v úseku mezi Špičníkem a Luzným (XI/1) bude otevřen od 15.7. do 15.11.
- v úseku Železná Ruda - Roklan (24/1) bude otevřen od 15.8. do 15.11. běžného roku.
Fotogalerie
Z MODRAVY NA MODRÝ SLOUP A LUZNÝ.
Od 15.7.2009 je po šedesáti letech otevřena turistická cesta z Březníku k Modrému sloupu a tedy i na Luzný bez dlouhého objíždění přes Německo. Stezka je otevřena od 15.7. do 15.11. dočasně na dva roky, tedy do 15.11.2010.
Tedy, chcete-li navštívit Modrý sloup či Luzný, je třeba nejdříve dorazit na na Březník. Obě trasy vedou po asfaltovaných lesních silničkách. Ta z Filipovy Hutě je o 1,5 km delší a je na ní větší převýšení. Průměrný turista potřebuje 1,5 až 2 hodiny. Obě lze absolvovat i na kole (zvládne se to asi za půl hodiny) – kola je možné ponechat (NEHLÍDANÁ) na Březníku. Zákaz vstupu turistů s koly, mimochodem na mnoha jiných cestách bezdůvodné, je tady opravdu na místě a kdo by jej chtěl ignorovat, musel by kolo nést na zádech. Kromě toho je tady zákaz vstupu se psy a jízda na koni. Úzká stezka je velmi hustě značená žlutou turistickou značkou a znatelně vyšlapaná. Vede nejprve mírně vzhůru svahem Špičníku nad Luzenským údolím a po většinu její délky se za obrysem pahýlů uschlých smrků střídají pohledy na Malou a Velkou Mokrůvku a na Luzný. Pak klesá a značky vás přivádějí na hranici s Bavorskem. Ukazatel oznamuje „Po hranici neznačeno" Po hraniční stezce sestupujete podél hraničních mezníků a bílých tyčí s bleděmodrým pruhem k historickému hraničnímu kameni. Na něm je z německé strany bavorský erb s modrými kosočtverci, z české strany erb dvouocasého lva. Přímo před vámi se tady tyčí vrchol Luzného a o pár stovek metrů dál, při pohledu do Luzenského údolí se zrcadlí hladina několika malých rašelinných jezírek. Před Modrým sloupem je přes mokřady na bavorské straně hraniční stezky vybudován podvalový chodník. Ten by byl ostatně potřeba i na jiných podmočených místech této trasy. Od Modrého sloupu je vidět za označením Národního parku Šumava a cedulkou „Zákaz vstupu“ hájovna na Březníku. Tady se na vlastní oči přesvědčíte, jak dlouhou oklikou jste museli projít, abyste nevyrušili chráněného tetřeva v Luzenském údolí. Rozcestník s dřevěnými ukazateli vám dá možnost volby: A ještě několik praktických rad: Nenechte se zmást počátkem cesty po asfaltové silničce a vezměte si dobrou obuv. Stezka rozhodně není na sandály. Pokud se rozhodnete od Modrého sloupu pokračovat na Luzný a zvolíte si hraniční stezku přes Markfleckl, je to při rozmarech počasí skoro na holínky. Lepší je jít o něco delší cestou přes Glasarche a Sommerweg. Než se vydáte na cestu, zvažte si její časovou náročnost. Z nejbližšího parkoviště na Modravě nebo na Filipově Huti je to na Březník 1,5 až 2 hodiny, z Březníku na Modrý sloup také tolik (sice kratší vzdálenost, ale obtížným terénem), od Modrého sloupu na Luzný 1 až 1,5 hodiny. Na Luzný s návratem zpět přes Modrý sloup počítejte tedy s celodenní túrou okolo 9 hodin chůze. Jídlo a vodu je třeba vzít s sebou. S občerstvením na trase počítat nelze. Jednoduché občerstvení je otevřeno denně od 10 do 18 hodin v bývalé hájovně na Březníku a další, nejblíže od Modrého sloupu, je na německé straně v chatě pod Luzným, ta je však pod vrcholem na opačné straně, než ze které budete vystupovat. Budete-li mít s sebou mobilní telefon, zkontrolujte si, jaký operátor se vám zobrazuje na displeji. V této oblasti se prolínají čeští a němečtí operátoři a vy, v případě volání, či přijetí příchozího hovoru, nevědomky platíte sazby jako v zahraničí. Nejlépe je, nastavit si síť ručně.
- z Modravy - cca. 7,5 km, po modré značce proti proudu Modravského potoka
- z Filipovy Hutě – cca. 9km, přes Lovčí skálu a Ptačí nádrž po žluté turistické značce, která vás přivede k rozcestí „Na Ztraceném“, kde se napojuje na již zmíněnou modrou značku od Modravy.
Nedaleko Březníku - z rozcestí v Luzenském údolí - vychází 4,5 km dlouhá trasa na Modrý sloup (zhruba 1,5 až 2 hodiny chůze) značená žlutou turistickou značkou. Ta nás vede nejprve vzhůru po asfaltované silničce, ale zhruba po kilometru z ní odbočíme doleva jižním směrem úbočím Špičníku do šumavské divočiny.
- přes Glasarche buď po letní cestě (Sommerweg) na Luzný nebo na parkoviště Iglbus pod Luzným
- přes Markfleckl (rovněž historický hraniční kámen) na Luzný
- zpět po téže cestě na Březník
Text a foto: Pro ŠumavaNet.CZ - František Janout
Vltavský luh
Živá řeka
Rozsáhlé území Vltavského luhu je velmi přísně chráněno a návštěvníci do něj mohou nahlédnout pouze ze své lodi, když splouvají horní Vltavu a to pouze pokud je v ní dostatek vody. Chůze po březích řeky je velmi obtížná a je nutno se prodírat bujnou vegetací. Své teritorium navíc mohou bránit hejna komárů a podobně, proto je nutné počítat na této túře se vším.
Trasa 1
| Termíny: sobota 6.6., 20.6., 4.7., 18.7., 1.8., 15.8., 29.8., 12.9., 26.9., 10.10., 24.10. |
Začátek - Soumarský Most (u parkoviště půjčovny lodí - levý břeh Vltavy) v 9:00 hod
Konec - Soumarský Most v cca 14:00 hod
Čas celkem cca 5 hodiny
Délka: cca 10 km
Popis: Soumarský Most - Malá Niva - Naše rašeliniště - Soumarský Most
Fyzická náročnost: STŘEDNÍ, chůze podmáčeným a nerovným terénem, průchod vysokou trávou a keřovými porosty, průchod zavodněným územím. (vhodné vybavení!)
Trasa 2
| Termíny: sobota 11.7., 25.7., 8.8., 22.8., 5.9., 19.9., 3.10., 17.10., 31.10. |
Začátek - Chlum u Volar (parkoviště u kapličky; 5 km z Volar směrem na Lipno) v 9:15 hod
Konec - Chlum v cca 15:00
Čas celkem cca 6 hodin
Délka: cca 11 km
Popis: Chlum - bývalý Chlumský most - Vltavský luh - most u Pěkné - Pěkná -Chlum
Fyzická náročnost: VYSOKÁ, chůze podmáčeným a nerovným terénem, hustou a vysokou trávou, skrz keřové porosty tavolníků, průchod zavodněným územím. (vhodné vybavení)
Pro obě trasy:
Počet účastníků - maximálně 11 osob.
Vybavení s sebou: pevná obuv s protiskluznou podrážkou, vhodné oblečení - dlouhé nohavice a rukávy, jídlo a dostatek pití, repelent proti komárům, fotoaparát.
Účast na vycházce je na vlastní nebezpečí!
Pokud by měl někdo z MKT o tůru zájem kontaktujte Máňu,jedná se o poslední tři termíny s průvodcem,160 Kč za osobu,platba předem,nutná rezervace.
Průvodce Tetřevím domovem
Šedesát let sem obyčejný člověk nevkročil. Netknutá rašeliniště a horské pláně, sluncem zalité meandry potoků. To vše připomíná spíše kanadskou divočinu než českou kotlinu.
Dvacet let po rozpadu totality zpřístupňuje šumavský park unikátní oblasti, kam s výjimkou strážců a kdysi i pohraničníků desetiletí nikdo nevkročil. Výjimka vlády platí zatím jen pro letošek, túry se tak svým způsobem mění v originály.
Jde se v každém počasí, proto jsou naprostou nutností kvalitní boty do horského terénu, nepromokavá bunda a pití, hodí se i tričko na převlečení. Nejdůležitější je ale průvodce, bez něhož není možné do rezervací vstoupit. Jde o srdce šumavské divočiny a ani pro školené průvodce není návštěva netknutých rašelinišť či horských plání běžná.
Železná opona, která "neprodyšně" izolovala Československo od Západu, vznikla po komunistickém převratu v roce 1948. Zabírala víc než polovinu současné rozlohy parku. Dnes jsou opatrně zpřístupňovány i dosud uzavřené rezervace, tedy asi pětina parku.
Pochod z Modravy k Javoří Pile je lehký, jakmile ale vejdete do rezervace, výlet se mění v obtížnou horskou túru. Stoupání vede na Modravské pláně, jinak zvané Tetřeví domov. Kvůli tetřevům bude tato část Šumavy přístupná jen v srpnu a září.
Pohnutá historie Šumavy se připomíná, když sejdete k soutoku Rokytky a Roklanského potoka. Jsou zde ještě stále dobře viditelné základy někdejší roty Pohraniční stráže z padesátých let. Na "železné oponě" spáchaly dvě stovky vojáků v základní službě sebevraždu pod vlivem drsných klimatických podmínek či depresí z mnohaměsíčního odloučení od civilizace. I tyto tragédie vystihují podle historiků atmosféru, jaká tehdy na území dnešních panenských rezervací panovala.
Autor:text upravila L.Dvořáková, foto A.Drha
V obci Srní se otevřelo nové Infocentru:
„V minulosti byla budova využívána k různým účelům, například jako obecní pekárna, prodejna, klub mládeže, klub důchodců a ostatních zájmových sdružení v obci. Zhruba od roku 1973 zůstala budova uzavřena a postupem doby chátrala. Umístění budovy ve středu obce je přímo ideální pro zřízení Infocentra a díky kompletní rekonstrukci tohoto objektu došlo k dalšímu výraznému zlepšení celkového vzhledu obce," řekla starostka obce Srní Ivana Pěčová.
Celková částka kompletní rekonstrukce budovy byla cca. 2,1 milionů korun, obec Srní obdržela dotační příspěvek od MZE-SZIF ve výši 90% .
„Infocentrum bude otevřeno v letní sezóně 7 dní v týdnu a v dalších měsících od pondělí do pátku. Pro místní i turisty bude v Infocentru od listopadu t.r. zřízeno místo výkonu veřejné správy Czech Point," dodala Ivana Pěčová.
Na Poledníku byla otevřena nová zážitková trasa:
„Do přírody neodmyslitelně patří i zvířata, která využívají místních porostů k tomu, aby se v nich schovala. Budou-li mít návštěvníci štěstí, tak zvířata z této trasy nebo plošiny určitě uvidí," informoval David Poláček, projektový manažer Správy NP a CHKO Šumava.
„Vzhledem k rychlosti přírodních procesů bude pro trpělivé návštěvníky zvláště zajímavé vracet se na stejné místo s odstupem několika let a sledovat, jak si staronový les počíná bez zásahů člověka," říká František Krejčí ředitel Správy NP a CHKO .Šumava
Tato trasa je další možností pro širokou veřejnost, jak se na vlastní oči přesvědčit o pravdivém tvrzení řady odborníků: „Horské smrčiny se v NP Šumava po vichřicích obnovují samy v několika málo letech".
Vzhledem ke značné členitosti je nemyslitelné, aby tuto trasu absolvovali cyklisté a malé děti - do 10 let věku mohou vstoupit jen za doprovodu dospělé osoby. Cesta také není vhodná pro jízdu s kočárkem. Trasa bude z důvodu bezpečnosti otevřena každoročně jen v průběhu letní turistické sezóny a vstup bude zdarma.
1. Fotovoltaická elektrárna Správy NP a CHKO Šumava (FVE) na rozhledně Poledník
Na jaře letošního roku začala sušická společnost PF SOLAR realizovat montáž ostrovní FVE na rozhledně Poledník. Vzhledem k místu - vrchol rozhledny - byla instalace poměrně náročná.
Díky FVE lze na rozhledně Poledník používat elektrické stroje a spotřebiče a dokonce i topení o výkonu 500 W. Zařízení při plném slunečním svitu umožňuje špičkový odběr až cca 2 Kw. Osvětlení pouze na bateriový provoz muže být provozováno až 120 hodin. Tím také odpadlo i náročné dobíjení akumulátorů pro osvětlení, ruční nářadí a dalekohledy na ochozu rozhledny. Obsluha rozhledny si dnes bez problému dobije mobilní telefon, může k montážím a opravám používat elektrické nářadí, nebo si kdykoli stisknutím vypínače rozsvítí, a to vše uprostřed ve výšce 1315 m n.m.Šumavy.
„Fotovoltaická elektrická energie získaná ze slunečního záření je ekologická a šetří životní prostředí. Tato FVE je příkladem toho, že i v extrémních podmínkách lze elektrickou energii používat," řekl ředitel Správy NP a CHKO Šumava František Krejčí.
„Po montáži má ostrovní FVE instalovaný výkon 1,32 kWp. Na fotovoltaickou elektrárnu bylo použito 6 ks polykrystalických panelů - každý o výkonu 220 Wp, měnič napětí, dobíjecí a akumulační jednotka. Očekávaná výroba elektrické energie činní cca 1.300 kWh / rok. Vlastní elektrické rozvody jsou provedeny po celé rozhledně. Tím je umožněno osvětlení míst, kde probíhá provoz, obsluha a údržba rozhledny," dodal Josef Farták, jednatel společnosti PF SOLAR, spol. s .r.o.
Správa tímto prvním krokem demonstruje svoji vůli pro novou energetickou koncepci svého provozu. I Správa chce postupným zvětšením objemu výroby energie pro vlastní spotřebu z OZE přispět ke zlepšení životního prostředí Regionu NP Šumava.
Jana Zvettlerová
tisková referentka
Správa NP a CHKO Šumava Ve Vimperku 12.8.2009
Svatobor - rozhledna
Zalesněný vrch 845 m n. m. 2,5 km západně nad Sušicí. Výrazná dominanta okolí Sušice s televizní a vyhlídkovou věží.
 |
| Turistická chata s rozhlednou na Svatoboru |
Na úpatí Svatoboru byly objeveny stopy obydlí ze střední doby kamenné (10 000 - 8 000 let př. n. l.) s kamennými nástroji. Podle tradice byl Svatobor také místem pohanských bohoslužeb našich slovanských předků a právě proto odtud pochází i jeden ze základních kamenů Národního divadla.
 |
 |
| Scheinostovo zátiší cestou ze Sušice na Svatobor |
